9. K výstavě obrazů V. J. Andrleho Petr Pavlík /2007/

Malířská tvorba Václava J. Andrleho je tematicky soustředěná jako jeho častý motiv slunce. Tento odvěký poetický subjekt umělců je v našem případě charakteristickým znakem autorova zájmu o postižení širší ,,vesmírné” souvislosti lidské existence a významově míří až k počátkům, k zrodu umění.
Andrleho obrazy prokazují nadhled etnologa zkoumajícího původ umění, znalého dějin kultury a náboženství, symbolů a mýtů a odtud se také odvíjí jedinečnost autorovy umělecké individuality, která v jednotě pohledu vědce a umělce instinktivně propojuje a sjednocuje odborné znalosti s tvořivou fantazií a citlivými smysly. Jinými slovy autor zůstává stále věrný své původní profesi a jen pokračuje v práci jinými, uměleckými prostředky. Odtud onen častý pohled shůry jako je tomu například v magicky působivém obraze pyramid pod noční hvězdnou oblohou.
Povědomí odtažitého, ,,chladného” a vzdáleného, nekonečnosti makrosvěta se v tvorbě autora organicky prolíná s křehkým mikrosvětem, přírodním detailem jako třeba v malém něžném obraze sněženek.
A mezitím jsou obrazy lidského písma jako prostředku osvícení člověka, kaligrafie jako cesty ke kráse, které zároveň živě reflektují autorovu pedagogickou praxi.
Písmena Alfa a omega jsou symbolem pokrývajícím celý svět, kruh vyjadřuje kosmos, úplnost, věčnost, harmonii, celistvost, ochrannost, je atributem rozumnosti, moudrosti a melancholičnosti, poukazem k Bohem uspořádanému světu. Jestliže obě tato znamení
Dr. Václav J. Andrle v jednom ze svých obrazů spojuje, pak o to naléhavěji vyjadřuje to nejpodstatnější – touhu svojí malířskou tvorbou nalézt sám sebe jako organickou součást jednoty všehomíra.