10. K tvorbě V. j. Andrleho Petr Pavlík /2008/

Protože osobnost umělce je vždy nejplněji přítomna v jeho díle, bez květnatých úvodních slov o autorovi se zastavím rovnou před jedním konkrétním obrazem.
Vybral jsem jej nejen proto, že nejvíce rozjitřil moji fantazii. Myslím totiž, že je zároveň je v mnoha ohledech esencí těch nejcharakterističtějších vlastností uměleckého naturelu autora Václava Andrleho.
Zmíněný obraz je koncipován z velkého nadhledu, z jakési až zcizující vesmírné dimenze. Jakoby mimozemšťan přelétával nocí nad jakousi podivuhodnou planetou a z okénka korábu hleděl na tajemné stavby dole a nechápal jejich smysl.
Já ovšem vím, že planeta se jmenuje Země, geometrické útvary pyramidy a místo Egyptská poušť. Náhle však vidím očima dítěte pod sebou bábovičky na pískovišti a nad sebou tajemně temnou oblohu plnou světélkujících hvězd, a vedle časem zaváté radostné hry se mi tak vybavuje opačný pocit dětské úzkosti z noční tmy.
Obraz má magickou atmosféru a vyvolává směsici vzpomínek, protichůdných a ambivalentních pocitů a relací. Mezi dítětem a dospělým, pohledem z kosmu a z výšky lidských očí, makro a mikro světem, chvílí a věčností, neboť zmíněné ,,bábovičky” jsou těmi největšími a nejtrvalejšími stavbami, které kdy člověk na této zemi postavil a tyto stojí na největším existujícím pískovišti a proti tomu bábovičky jsou těmi nejprimitivnějšími a bezkonkurenčně nejpomíjivějšími stavbami, kterými člověk začíná a egyptské pyramidy těmi nejdůmyslnějšími, které kdy člověk vytvořil.
Pro dokreslení je třeba zmínit, že postavení hvězd na obloze je dle znalců z odborného hlediska naprosto přesné. A také fakt, že autor uvažuje o knize, ve které by se pokusil obhájit svoji odvážnou hypotézu, že první a nejdůmyslnější egyptské pyramidy nepostavili lidé, ale bohové.
Dr. Václav Josef Andrle s dětskou zvídavostí a invencí překračuje hranice své odborné akademické profese, neboť zdravý instinkt mu napovídá, že právě umění je tou nejvyšší formou lidského poznání, protože schopné spojit zkušenosti smyslové s racionálními, duši s tělem. Neboť umělecká tvorba posiluje lidskou celistvost a autenticitu, zatímco v dnešní době stále specializovanější a tedy parciálnější věda člověka o identitu spíše připravuje.